Faktem je, že schody patří k věcem, které používáme každý den. Najdeme je v každé budově, dokonce i v těch přízemních. Neboť i ony mají sklepy a podkroví, do kterých je potřeba se dostat. Není tedy divu, že si jich lidé již příliš nevšímají.

 

K tomu samozřejmě přispívá i fakt, že jsou v současné době standardizovány. To znamená, že mají přibližně stejné rozměry, co se výšky a hloubky schodu týče. Také jejich počet na schodišti je prakticky vždy stejný.

 

schodiste2

 

To mimo jiné znamená, že se je naše svalová paměť naučí. Tím pádem po nich můžeme chodit, aniž bychom si to uvědomovali a myslet na cokoliv jiného. Možná i to je důvod, proč si často ani nevšimneme, že nepostradatelnou součástí je i zábradlí na schodiště.

 

Přesto jej prakticky všichni používáme, zvláště při stoupání. A ani nás nenapadne, zda je vůbec bezpečné, tedy alespoň do té doby, než ucítíme, že se hýbe. Faktem je, že naprostá většina odpovídá standardu a skutečně nepředstavuje žádné riziko. Jak ale poznáme těch pár, které nejsou tak bezpečné?

 

schodiste4

 

V první řadě jsou to samozřejmě na první pohled patrná poškození. Ta uvidíme nejčastěji na dřevěných zábradlích, neboť ta jsou k mechanickým poškozením mnohem náchylnější. V takovém případě si musíme dát pozor, zvláště pak na ona poškozená místa.

 

Dále je to únava materiálu. Spoje už mohou být vykotlané a vše nemusí již držet pohromadě tak, jako dřív. To sebou samozřejmě přináší risk, že se vše rozpadne v nejméně vhodnou chvíli. Pokud si tedy nejsme bezpečností jisti, například pokud se jedná o evidentně staré zábradlí, pak je vhodné jej otestovat.

 

Plíživým nebezpečím, kterého si nemusíme hned všimnout, je pak u kovového typu rez. Zpočátku může být ono rezavé místo malé, avšak i to stačí, aby poškodilo celkovou stabilitu a stalo se příčinou nehody.

 

Jak je vidět, jedná se o potenciálně nebezpečnou věc. Avšak těchto případů je skutečně málo. Ve většině se skutečně není čeho bát.